Islay, ostrov whisky pokladů - DEN 1: Laphroaig a Lagavulin
Srpen 30, 2022
Letos se nám podařilo navštívit ostrov Islay. To je sen každého milovníka kouřových whisky! Na malém ostrůvku se třemi tisíci obyvateli je hned 9 funkčních palíren, z nichž některé jsou doslova ikonické – kdo by nemiloval Ardbeg, Lagavulin, Laphroaig, Bruichladdich či Bowmore?
LAPHROAIG
První den jsme navštívili palírnu Laphroaig, která leží nedaleko přístavního městečka Port Ellen, a tak jsme se ani nerozkoukali po ranní dvouhodinové cestě trajektem, a už jsme stáli před svatostánkem chrlícím jen tu nejlepší medicínu. Čekala nás tour s názvem „Distillers Wares“, což je nejpodrobnější tour palírnou zakončená ochutnávkou whisky ze sudů přímo ve skladu. Wau!
Ještě před startem tour jsme stihli fotku před typickou bílou zdí skladu s černým nápisem Laphroaig – must have fotka, kterou si člověk prostě musí udělat. A že je bílá zeď s názvem palírny k vidění téměř ve všech palírnách na Islay! Proč jsou palírny bílé? Na to jsme se ptali v Lagavulinu Iaina McArthura, ale o tom až později.
Samotná tour začala na čas a průvodkyně Alice naši skupinku zhruba 10 lidí vzala nejprve do sladovny. Palírna zvládne vyprodukovat zhruba 15% celkové potřeby, zbytek nakouřeného sladu nakupuje v nedaleké sladovně Port Ellen. Přes záparové kádě a krásné kvasné kádě vyrobené jak jinak než z „daglesky“, jsme se přesunuli do still housu, abychom se chvíli pomodlili u „magnificent seven“, tedy sedmi destilačních kotlů. Alice nás při té příležitosti seznámila s detaily ohledně sbírání jádra a práce se spirit safem. To už jsme byli hodně natěšení na sirup ze zdejší lékárny – warehousu číslo jedna.
Tam byly připravené 3 sudy, ze kterých nás čekala ochutnávka. A bez zbytečných řečí jsme se vrhli na první vzorek: 15letý Laphroaig v sudové síle 52,4%, vydestilovaný v roce 2007, nejprve 5 let stařený v quarter casku Refill Bourbon (Maker’s Mark), poté od roku 2012 uložen v sudu po Oloroso Sherry. Neskutečná bomba! Krásně znatelný Laphroaig se spoustou kouře, jódu, koření, sušeného ovoce a lesních plodů. Síla ani tak nebyla znát, moc hezky pitelná whisky a v našich srdcích zavládlo velké nadšení. Druhým vzorkem byla 17letá whisky v síle 54,8%, celou dobu stařená ve first fill hogsheadu po bourbonu. Osobně preferuji staření nebo alespoň finish v sherry sudech, ale i tenhle Laphroaig byl opravdu nádherný, poměrně sladký, plný vanilky a kouře.
Degustaci ve skladu jsme zakončili 7letou whisky celou dobu stařenou ve virgin francouzském dubu. Zajímavostí byla síla 64,5% alkoholu. To je samozřejmě matoucí, pokud víte, že v Laphroaigu (stejně jako všude jinde na Islay kromě Bruichladdichu) standardně ředí newmake před uložením do sudu na klasických 63,5%. Ano, že whisky stařením může na alkoholu i získat víme, ale k tomu na Islay určitě není klima, takže to pro nás byla malinko záhada. Alice ale rychle vše vysvětlila – v roce 2015 totiž v palírně provedli malý experiment a whisky uložili do sudu v síle 67%. Měli jsme tak možnost ochutnat opravdu hodně netradiční záležitost. Špatná rozhodně nebyla, ale osobně jsem si jako vítěze zvolil bez velkého překvapení první Laphroaig. V ceně tour byla 250ml skleněná lahvinka, kterou jsme si ze sudu sami naplnili. Doma si tak můžeme nalít sklenku, přenést se zpět do skladu číslo 1 v palírně Laphroaig a zavzpomínat, jak nám tam bylo hezky.
S velkým nadšením, i když trochu smutní, že už jdeme ze skladu pryč, jsme se vrátili do hlavní budovy a tam nás čekal ještě dram na rozloučenou – Laphroaig Cairdeas. Letošní novinka stařená v sudech po bourbonu ve warehousu 1, lahvovaná v síle 52,2%. Rozloučit jsme se ale ještě nechtěli, a v nadšené vlně plné rašeliny jsme si dopluli na bar pro vzorek 28letého Laphroaigu. Aby v tom nebyl nepořádek, tak stál 28 liber, za každý rok libra. Téměř třicetiletá Islay, to není každý den! S velkou pokorou a s vědomím toho neuvěřitelného stáří…jsem si přivoněl, znovu přivoněl, prohlédl a pozdravil, až jsem nakonec stydlivě ochutnal. 44,4% alkoholu, kombinace sudů quarter cask, bourbon barrelů a buttů po Oloroso sherry. Očekávání velké, nakonec lehké zklamání? Možná ano, možná jsem čekal moc, možná byla tahle kráska v nevýhodě po tom, co jsem pil předtím samé sudovky, možná jsem na ní neměl den nebo ona neměla náladu na mě. Těžko říct, jsem rozhodně rád, že jsem jí zkusil, ale pro tuto chvíli jsem odcházel s tím, že věk je skutečně jen číslo. Vzpomínat budu více na mojí sherry bombu ze skladu.
LAGAVULIN
Po chvíli odpočinku a vstřebání neuvěřitelných zážitků jsme opustili palírnu a pěknou procházkou podél cesty jsme se přesunuli k dalšímu příběhu naší cesty – čekala nás palírna Lagavulin. A opět! Už příchod k palírně je obrovský zážitek. Člověk to zná z fotek, ale vlastní pohled na palírnu, to je zkrátka něco jiného. Typický červený komín a bílá budova palírny. Na programu byl nejprve warehouse tasting s Iainem McArthurem a poté klasická tour palírnou s tastingem. Obvykle by si to dal člověk naopak, ale času na Islay jsme měli málo a tour v palírnách jsme poskládali tak, abychom stihli co nejvíc. Warehouse tasting s legendárním Iainem byl vlastně důvod, proč jsme jeli na Islay už letos. Samozřejmě snad každý whiskař má v hlavě, že by se někdy na ostrov kouře chtěl podívat, i my jsme to tak měli, jen to nebylo v plánu tak brzo. Pak jsem si ale přečetl informaci o tom, že Iain má letos odejít do důchodu a bylo jasno. Warehouse tasting s Iainem prostě musíme zažít! O to větší radost jsem měl, když nás pracovnice visitor centra zavedla do skladu a já ho tam viděl stát. Jo! V duchu jsem se mohutně zaradoval, že opravdu zažijeme Iaina.
Legenda Iain
Iain dělá vlastně všechny warehouse tastingy osobně, ale člověk nikdy neví, jestli nebude nemocný, jestli nebude mít dovolenou nebo tak něco. Do skladu nás šla skupinka snad 20 lidí. Posadili jsme se na židle kolem Iaina a ten bez nějakého otálení začal vyprávět. Kdo ho někdy zažil, tak potvrdí, že má vskutku osobitý styl. Měří snad jen metr padesát, má roztomilé kulaté bříško, šedivé vlasy, které jako by mu je vyfoukal vítr, spodní zuby se rády ukazují světu a jeho výraz vám dává tušit, že ten pán se už v životě hodně nadřel. Přesto ten den, snad už po miliónté ve své kariéře, se Iain nebojácně pustil do dalšího představení s jediným cílem – jak on sám říká – „to make people happy“.
Mluvil hodně nahlas, tak, aby ho každý dobře slyšel. Nejprve nám představil portfolio Lagavulinu a pak nám sdělil, co budeme degustovat. Když jako poslední vzorek uvedl 25letý Lagavulin, nevěřili jsme vlastním uším. Vtipně pak dodal, že láhev ve visitor centru stojí 2 000 liber, takže je dobře, že jsme šli na warehouse tasting za 38 liber. A smál se. On sám by si prý láhev 25letého Lagavulinu za 2 000 liber nikdy nekoupil. Nicméně začali jsme 12letým Lagavulinem v síle 57,7%, který zrál ve virgin oaku, druhým vzorkem byl 9letý Lagavulin, kterému Iain říká Baby Lagavulin. Ten zrál v 2nd fill bourbonu a měl 58%. A třetím vzorkem byl pak opět 12letý Lagavulin, ovšem v síle 51% a zrání v evropském dubu. Upřímně, s klukama jsme se shodli, že ani jeden z prvních tří vzorků nás příliš neoslovil. V žádném případě nebyly vzorky špatné, připomněly mi klasický 8letý Lagavulin, který je součástí core range. Plno kouře, svěžest, ovoce… Ale postrádalo to trochu té „Laga16 mohutnosti“, jestli víte, co myslím.
Čtvrtý vzorek už mně osobně hodně chutnal. 17letý Lagavulin z sherry buttu v síle 49,6% byl famózní. Konečně! Tohle jsem chtěl, tohle jsem tady čekal. Krásně plná whisky s přívalem chutí, kde z kouře vykukovalo uzené, bujon, koření, suchost sherry, trochu čokolády a rozinek. Paráda! Poslední vzorek nás pak kompletně poslal do Lagavulinového nebe. 25letý Lagavulin plně stařený v sherry v síle 51,6% ještě překonal sedmnáctku. Ano, jak jsme se přesvědčili v Laphroaigu, věk je jen číslo. Tady jsme si ale zase říkali, že čas prostě „nevochčiješ“ a pětadvacítka byla zkrátka o parník nejlepším vzorkem. Proti 17leté byla ještě mnohem více mohutnější, uhlazenější, kouř možná ještě malinko ustoupil ostatním chutím. Byl z toho cítit takový ten starý sklep, jak se říká… Tohle jsme chtěli pít už navěky.
Podivný sud
Během nachutnávání jsem si všiml sudu, na kterém byl nápis „Ian McArthur“, a tak jsem se Iaina zeptal, jestli je to jeho sud. „Vypadám jako milionář?“ odpověděl Iain a se smíchem dodal, že navíc to není ani jeho jméno. Malinko jsem si u něj šplhnul, když jsem správně podotknul, že mu tam chybí ve jméně písmenko „i“. „Jak to víš?“, zeptal se. „No, prostě vím, jak se jmenujete. Jste legenda!“, odpověděl jsem a tetelil se blahem. A je to pravda, Iain prostě je legenda. 52 let pracovat pro Lagavulin, to je pěkná dávka let a opravdová věrnost značce. Když jsem se ho pak ptal, jestli tedy skutečně půjde letos do důchodu, tak jen rozpažil se slovy „you never know…" a zase se smál. Údajně ho Diageo ještě nechce pustit. Ještě než jsme opustili sklad, museli jsme se s ním vyfotit. Chvíli jsme si pak ještě povídali, až všichni ostatní už ze skladu odešli. Iain se pak zeptal, jestli chceme ještě dram. „No samozřejmě!“, odpověděli jsme sborově. Iain se jen rozhlédl, šel zavřít dveře skladu a v tajnosti nám nalil ještě dram. Byli jsme v nebi. Warehouse tasting s legendou vyšel mimořádně!!
A co nám tedy Iain odpověděl, když jsme se ho ptali, proč jsou snad všechny palírny na Islay natřené na bílo? „Protože to je hezký, ne?“, a nezapomněl svou odpověď doplnit o jeho rozkošný smích.
Nevšední zážitek
Den ale ještě nekončil a nás čekala klasická tour palírnou s ochutnávkou. Při čekání ve visitor centru, kde je jen malý obchůdek a bar, jsme zjistili, že bar je mimořádně uzavřen. Hned po chvíli jsme zjistili proč. Kolem nás totiž prošel Nick Offerman. Kdo sledujete Lagavulin a jeho sociální sítě, určitě tohoto amerického herce znáte. Jeho spoty s Lagavulinem jsou fakt vtipné a nápadité, naposledy jste mohli vidět sérii videí ke dni otců. Určitě si to najděte, je to zábavné. A právě ten den se v baru točily další spoty. Nevadí, chvíli čekání jsme tedy strávili v obchůdku. Klasická tour začínala v 15:30 a měla končit v 17 hodin. Po necelých deseti minutách, zrovna když nám průvodce vysvětloval sladování, přišel nějaký chlápek, že je od filmu a jestli bychom jim na 15 minut nešli udělat komparz… "Hahá, no jasně! Proč ne!"
Tour jsme tedy přerušili a naše skupina zhruba 15 lidí šla točit. Do ruky nám dali glencairn, kde byla nalitá whisky. „Super, tak tohle je príma!“, pomysleli jsme si. Po přivonění ale přišlo zklamání, ve sklence byla jen voda obarvená karamelem. Z 15 minut byla nakonec snad hodina a čtvrt. Byla to ale zajímavá zkušenost nahlídnout do zákulisí natáčení spotu. Nick je opravdu vtipný chlapík a pořád dělal nějaké srandičky. Součástí natáčení byli i reální zaměstnanci Lagavulinu, včetně Iaina, takže další hodinka v jeho blízkosti utekla rychle. Někdy kolem páté hodiny, kdy měla tour končit, bylo natáčení hotové a my jsme se mohli vrátit k naší prohlídce. Ta ale nepokračovala tam, kde skončila. Místo toho jsme vše přeskočili a zamířili rovnou na závěrečný tasting. Škoda, ale zase jsme zažili něco opravdu nevšedního. Takže jsme ani nebyli nijak naštvaní, naopak.
Opět v chuťovém ráji
Přesto hned v úvodu tastingu přišla vedoucí visitor centra, všem nám poděkovala, že jsme byli součástí natáčení, a sdělila nám, že naše tour bude plně refundovaná! A k tomu jako poděkování postavila vedle 3 lahví k degustaci ještě čtvrtou, bonusovou. A k našemu obrovskému nadšení to byla Diageo edice 26letého Lagavulinu!! No do pr… Ono snad došlo v palírně k výbuchu a my jsme fakt v nebi. Náš čas v palírně Lagavulin snad nemohl být lepší. Ale pěkně popořadě. Prvním vzorkem byl klasický 8letý Lagavulin. Známe. Následoval Lagavulin distillery exclusive, což je limitka pouze pro obchod v palírně. Byl to mix 8letého, 12letého a 15letého Lagavulinu, které zrály ve first fill bourbonu a refill bourbonu, a to v síle 53,5%. A nebylo to vůbec špatné! Jako milovník sherry sudů jsem musel uznat, že i se sudy po bourbonu se dá udělat hodně parády. Následoval 12letý Lagavulin v síle 57,7% v limitovaném počtu 6000 lahví, který zrál 10 let v refill bourbon sudech a 2 roky dozrával ve virgin oaku. „Not bad, not bad…“, pomyslel jsem si, ale v hlavě už mi tančila ta šestadvacítka!
Dámy a pánové, jdeme na to. Tohle je 26letý Lagavulin v síle 44,2%, který zrál v kombinaci sudů first fill PX a seasoned sherry. Co vám budu povídat. Byla to nádhera! Ten věk v tom prostě je. Zase ten starý sklep, kouř hodně decentní, asi už se po těch letech moc nechtěl vytahovat. Krásně mohutná whisky, pěkně zakulacená s trochou koření, černého rybízu, ostružin, dubových tónů a moc pěkné sherry suchosti. Za mě naprostá pecka a rozhodně vítěz prvního dne na Islay. Až jsem si zase vzpomněl na ten 28letý Laphroaig, chudák…
Nedá se ani popsat, jak jsme byli z celého dne nadšení. Z palírny jsme odcházeli někdy po šesté hodině a večer jsme už jen plni dojmů zneutralizovali chuťové pohárky na další den – pivem (to nás naučil Václav Rout, díky Vašku).
Sláinte!
